Český internet slaví 25 let

Internetová služba World Wide Web (WWW) vznikla původně jako prostředek ke sdílení vědeckých informací. Poté co se v 90. letech internet více rozšířil mimo akademickou sféru, dokázal web zásadně změnit způsob, jakým pracují a baví se stamiliony lidí po celém světě.

Internetová přípojka dnes patří k takřka samozřejmému vybavení českých firem i domácností, k oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991. Navíc na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo možné se připojit k jiným počítačovým sítím jako FidoNet, EUnet nebo EARN.

Zajímavé stránky Jiřího Peterky, českého nezávislého konzultanta a publicisty v oblasti telekomunikací, Muzeuminternetu.cz – „… v minulém století vypadal Internet jinak, než jak vypadá dnes. Tyto stránky jsou pokusem zachovat jeho podobu i pro další generace …“

Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost. Původním smyslem internetu, a to nejen toho českého, byl přenos informací a dat mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. Aby mohla síť tuto funkci plnit, bylo nejprve nutné propojit jednotlivé instituce. Proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem. Původně dostal projekt název FERNET (Federal Educational and Research Network), později byl přejmenován na FESNET a po rozpadu federace byl v červnu 1993 slavnostně zahájen provoz sítě pod názvem CESNET (Czech Educational and Scientific Network).

Jak to tehdy proběhlo? Zajímavý článek na Lupa.cz naleznete zde. „… Především šlo o zákaz jakéhokoli komerčního využití. Což nám dnes může přijít nepředstavitelné, ale tehdy to nebyl problém …“

Americký internet se rodil jako akademický projekt sponzorovaný vědeckou nadací NSF, která do něj nechtěla vpustit komerční subjekty. Akademikům se není čemu divit, páteřní linky té doby totiž byly pomalé a vědci se reálně obávali, že by komerční provoz síť příliš zahltil. Výsadní postavení NSF jakožto kormidelníka internetu nebylo bezdůvodné. Počítačové sítě na přelomu 80. a 90. let samozřejmě bujely po celém světě, americká síť (NSFNET) ale byla zdaleka nejrozsáhlejší, a tak se všichni chtěli připojit k jejím páteřním linkám. NSF tedy měla nesporné právo na dohled a přísné podmínky, k čemu všemu se takový propojený internet bude používat, což platilo i o mladičkém československém internetu, který tu byl pro akademiky a nikoliv pro digitální plebs. Právě to je důvod, proč svou první páteřní síť v Česku nebudoval zástup komerčních operátorů, ale Oblastní výpočetní centrum vysokých škol, kterému šéfoval Jan Gruntorád, a které se v roce 1996 přetavilo v CESNET. Sdružení vysokých škol a Akademie věd ČR od té doby koordinuje šíření internetu na akademických pracovištích. Pokud se připojujete k internetu třeba na kolejích, surfujete povětšinou právě na špičkové infrastruktuře CESNETu.

Rozhovor s Janem Gruntorádem (ředitelem sdružení Cesnet) pro Novinky.cz naleznete zde. „… bez problémů se to tehdy neobešlo. Kvůli chybějícímu kabelu se totiž připojení málem nerealizovalo …“

Jednou z překážek rozvoje byla existující legislativa. Na počátku devadesátých let získala exkluzivní licenci na provozování veřejné datové sítě, tedy i internetu, společnost Eurotel. Eurotel sice datovou infrastrukturu skutečně budoval, ale samotné připojení k internetu nenabízel. Byl to začarovaný kruh. V roce 1995 nicméně firma prodala svoji datovou divizi NexTel, která měla vše na starost, SPT Telecomu (později Českému Telecomu), čímž přestala platit původní exkluzivní licence a trh se konečně otevřel všem. Rok 1995 je přelomový i v globálním kontextu. Internet se totiž postupným připojováním dalších a dalších sítí decentralizoval, liberalizoval a konečně i komercializoval a NSF ve vedení nahradily především organizace ICANN a IANA, které dohlížejí na systém přidělování IP adres a doménových jmen nejvyššího řádu, kam patří i česká CZ.

Rozhovor s Janem Gruntorádem (ředitelem sdružení Cesnet) pro iDNES naleznete zde. „… ani my jsme si nedokázali představit, co internet způsobí …“

Internet neměl ale zcela vyhráno. Musel se mimo jiné vypořádat s konkurencí v podobě výměny informací prostřednictvím technologie BBS, kterou v Česku zpopularizovala hlavně společnost Infima. Po určitý čas spolu oba systémy koexistovaly, internet ale ze souboje vyšel jako jasný vítěz a na kdysi oblíbenou „bíbíesku“ si dnes vzpomene už jen málokdo.

Po liberalizaci trhu s internetovým připojením se síť začala šíře otvírat i pro komerční zájemce. Služeb internetu si tak mohl teoreticky užít každý. První uživatelé se rekrutovali z řad organizací a nadšenců, kterým nevadila nízká přenosová rychlost, občasné výpadky spojení či omezený počet stránek v češtině. Situace se však záhy začala měnit. Na síť postupně zamířily jak zavedené společnosti, například vydavatelé novin, tak i nové firmy, jejichž vznik podnítil právě rozvoj internetu. Své stránky začali vytvářet i jednotlivci.

Rozhovor s Janem Gruntorádem (ředitelem sdružení Cesnet) pro Českou Televizi naleznete zde.

Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu byla zpočátku vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň. Byla to ale právě cenová politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.

Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti, je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů.

Rozhovor se Zuzanou Bubílkovou ohledně zavádění internetu v ČR pro Radio Impuls naleznete zde. „… Na telefonické připojení k internetu se čekalo i deset minut a při přetížení linky nefungoval vůbec …“

Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) používaly v roce 2015 internet tři čtvrtiny lidí starších 16 let, tedy 6,6 milionu osob. Osobní počítač mělo však jen 3,1 milionu domácností. Počet uživatelů internetu tak převyšuje počet uživatelů počítače, což je dáno především rozmachem chytrých telefonů, tzv. smartphonů, které jsou často využívány právě pro přístup na internet. V roce 2015 používalo mobilní telefon k internetovému připojení 37 procent dospělé populace (3,2 milionu osob).

Podle údajů vyplývajících z internetového sdružení CZ.NIC stoupl v loňském roce počet registrovaných internetových domén s českou národní koncovkou.cz na 1,28 milionu.

Zajímavosti:

• Po společném (českém a slovenském) vstupu do celosvětového Internetu tedy jeho další rozvoj probíhal již v obou zemích odděleně. To s sebou přineslo i jeden celosvětový primát, týkající se naší společné domény nejvyšší úrovně (TLD .cs) – byla to první TLD doména, která byla zrušena. A později přidělená někomu jinému (Srbsku a Černé Hoře).
• První experimentální zahraniční přenosy dosahovaly rychlostí závratných 9,6 kb/s a jednalo se v podstatě o běžný zahraniční telefonát. Díky podpoře americké nadace George Mellon Foundation však mohli čeští internetoví průkopníci zakoupit lepší hardwarovou výbavu a modemy a rychlost na pevné lince se navýšila na tehdy slušných 19,2 kb/s. Univerzita v Linci byla připojená do evropské akademické sítě EARN a tehdejší Československo se tak stalo součástí mladičkého internetu.
• František Fuxoft Fuka a jeho program v roce 1982 

• ČT 24 – Česko a Slovensko je on-line už 25 let