Papírový internet: Unikát, který předběhl svou dobu

Dvanáct milionů informací napsaných na kartičkách, pečlivě katalogizovaných a vzájemně na sebe odkazujících. K těmto informacím jste se začátkem 20. století mohli dostat odkudkoliv ze světa, a to na prosté vyžádání telegramem. Řeč je o Papírovém internetu, který se zrodil na přelomu 19. a 20. v Belgii a který o několik desítek let předběhl svou dobu.

Dvanáct milionů kartiček
V archivním centrum Mundaneum v jihobelgickém Monsu naleznete opravdový unikát. Jde o dvanáct milionů na kartičkách katalogizovaných a vzájemně na sebe odkazujících informací, které jsou svědectvím myšlenkového bohatství přelomu 19. a 20. století.
Autory tohoto Papírového internetu, jenž se mimo jiné v roce 2013 zařadil na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO, jsou belgičtí právníci Paul Oleg a Henri La Fontaine, kteří si před více než sto lety dali za cíl sesbírat veškeré světové znalosti a zpřístupnit je světové veřejnosti.

Vlastní katalogizační systém
Paul Oleg a Henri La Fontaine ovšem nechtěli přispět pouze k šíření vědomostí, ale – jako zastánci pacifismu – snili hlavně o šíření míru ve světě. Při vytváření Papírového internetu používali nejmodernější technologie své doby a rovněž vyvinuli svůj vlastní katalogizační systém.
K sestavení a setřídění dvanácti milionů kartiček konkrétně vynalezli systém desetinného třídění k indexování a vyhledávání informací, který i v současnosti využívá řada knihoven na světě.

Vize moderních technologií
Autoři Papírového internetu se zabývali také otázkami masového zpracování dat, anebo možnostmi pořádání toho, čemu v dnešní době říkáme videokonference.
„Zítra bude telefonování bezdrátové, jako je telegrafování. Jak by tomu bylo možné nevěřit? Budeme svědky transformace knihy. Každý bude nosit malé zařízení v kapse,“ napsal v roce 1906 Paul Oleg a takřka o sto let předběhl svou dobu.
Že je Papírový internet geniální záležitostí ostatně uznala i společnost Google. Tento internetový gigant současnosti se proto rozhodl k partnerství s Valonským archivním střediskem Mundaneum, které se o Papírový internet stará.

Projekt Mezinárodního muzea
Původně se s projektem Mezinárodního muzea Mundaneum, zahrnujícím oněch dvanáct milionů vzájemně propojených kartiček zvaných Papírový internet, Otlet a La Fontaine představili v roce 1910 na Světové výstavě v Bruselu. Následoval už výrazně utopický nápad Světového města, ve kterém by se myšlenkové dědictví lidstva soustředilo.
Po první světové válce byl La Fontaine, od roku 1913 nositel Nobelovy ceny za mír, belgickým zástupcem na mírové konferenci v Paříži a v roce 1919 stál u zrodu Společnosti národů. Světový palác, který se měl stát základem budoucího Mundanea, vznikl v Bruselu o rok později. Část prestižních prostor ale musel už v roce 1924 uvolnit pro gumárenský veletrh a to byl počátek konce. Instituci belgická vláda uzavřela v roce 1934.

Polozapomenutý projekt
Nacisty, kteří za druhé světové války Belgii obsadili, polozapomenutý projekt nezajímal vůbec. Oba zakladatelé zemřeli ještě před koncem války a na jejich rozsáhlý archiv i myšlenky dál padal prach.
Vše se několikrát stěhovalo do stále méně vyhovujících prostor. Až v roce 1975 obnovil zájem o celý projekt profesor Warden Boyd Rayward z univerzity v americkém Illinois, který také publikoval první Otletův životopis. V roce 1998 bylo rozhodnuto sbírky přestěhovat do Monsu.

„Moc se o nás neví, ani v Belgii. Možná jen nemáme štěstí. Na počátku 20. století měl projekt mnoho podpory, i od vlády. Ve 20. a 30. letech se zájem od podobných pacifistických myšlenek přesunul spíš k ekonomice a praktickým věcem. Pomalu to bylo všechno zapomenuto,“ zakončuje Emilie Thoriová z belgické neziskové organizace Valonské archivní středisko Mundaneum, jež se o Papírový internet stará.

Zdroj: ČTK