Vkládání údajů o třetích osobách na internet je v dnešní době snadné. Snadno tak ale můžeme porušit jejich osobnostní a jiná práva, čehož bychom se měli vyvarovat.

Vystavování fotek přátel, rodiny a třetích osob

Téměř každý má dnes založený profil na nějaké sociální síti. Zde bývají zpravidla uveřejňovány i fotografie dotyčné osoby, jejích přátel a dalších osob.

V zásadě smějí být fotografie fyzické osoby pořízeny a použity jen s jejím svolením. V praxi se zřejmě nebudeme ptát každého ze svých přátel, jestli souhlasí s umístěním fotky, na které je také zachycen, na web. Pokud však přímo projeví nesouhlas, měli bychom fotku z webu odstranit, jinak se jejího odstranění může osoba domáhat i soudně. Souhlas s pořízením fotografie neznamená automaticky i souhlas s jejím zveřejněním.

Je třeba podotknout, že i děti mohou mít způsobilost vyjádřit souhlas či nesouhlas se zveřejněním své fotografie, a to dle stupně jejich rozumové úrovně.

Svolení fotografované osoby není třeba, použijí-li se fotografie k úředním účelům na základě zákona. Avšak i soukromá osoba si může pořizovat a vystavovat fotografie bez souhlasu fotografovaného, pokud fotografie vznikla pro vědecké a umělecké účely či pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Objeví-li se tedy vaše fotografie, kde jste zachycen jako účastník protestní akce, na stránce on-line deníku, je to v pořádku a provozovatel stránek tím nic neporušuje. I v těchto případech však použití fotografie nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Každé zveřejnění vašich fotografií a fotografií vaší rodiny doporučujeme každopádně dobře uvážit. Jakmile se fotografie stane veřejně přístupnou, je nemožné zabránit jejímu šíření a případnému zneužití. Pak hrozí, že si někdo přisvojí identitu osoby na fotografii či fotografii upraví s cílem osobu difamovat. Fotografie intimního charakteru by pak neměly být zveřejňovány vůbec, neboť ke komu se fotografie dostaly a jak byly použity, se již nikdo nedopátrá.

Zejména děti si nemusí plně uvědomovat možné důsledky zveřejnění svých fotografií na internetu, proto je důležité poučení a dozor rodičů. Obzvláště by rodiče měli dbát na to, aby děti nikdy nezveřejňovaly společně s fotografií údaje, dle kterých by je bylo možné reálně vyhledat.

Chraňte si svoji on-line reputaci

Čí jméno dnes nenajdeme na internetu, jako by neexistoval. Své soukromí – jméno, přátele, práci, fotografie rodiny, informace o zálibách atd. – dáváme k dispozici neomezenému počtu uživatelů internetu. Téměř nikdo z nás si pravděpodobně ani neuvědomuje, kolik informací a možná i dezinformací o něm na internetu koluje. Jakmile je jednou vypustíme do světa, už se nikdy nedopátráme, kdo se k nim dostal a jak je použil a kdy se opět vynoří na povrch, aby nám způsobily komplikace v soukromém či profesním životě.

První zásadou, jak preventivně zamezovat poškození své osoby na internetu, je dobře si promyslet, jaké informace o sobě dáváme k dispozici a komu. Nezapomeňte, že informace mohou být přístupné i subjektům, kterým jste je vůbec nezamýšleli poskytnout. Například zaměstnavatel asi nebude potěšen, když si přečte na vašem profilu urážky jeho osoby a nelichotivými fotografiemi z bujaré oslavy byste zase neoslnili potenciálního klienta. Vyhledávání informací o osobách na internetu je přitom dnes naprosto běžná praxe a stává se už pravidlem i u zaměstnavatelů hledajících zaměstnance.

Druhým krokem je dohlédnout na to, aby o vás ani nikdo jiný nezveřejňoval informace, které si nepřejete. Vaše fotografie může každý, až na výjimky, zveřejňovat jen s vaším souhlasem. Pokud o vás někdo na internetu šíří informace, musí vždy dbát ochrany vaší osobnosti a soukromí. Jsou-li navíc nepravdivá sdělení týkající se vaší osoby takového rázu, že jsou způsobilá značnou měrou ohrozit vaši vážnost u spoluobčanů, poškodit vás v zaměstnání nebo narušit vaše rodinné vztahy, může se jejich šiřitel dopouštět trestného činu pomluvy a hrozí mu trest odnětí svobody až dva roky.

Komunikujete-li s někým na internetu, nikdy si nemůžete být stoprocentně jisti, kdo se skrývá na druhé straně „drátu“. Vydávat se za jinou osobu je velmi snadné, obzvláště pokud o ní dotyčný má nějaké soukromé informace. Čím více informací o sobě sdílíte, tím snadnější kořistí zloděje identity se stáváte. Vaším jménem pak dotyčný může jednat hrubě, vulgárně, může oslovovat vaše známé, či se dokonce dopouštět trestné činnosti. Takové jednání je velice vážným zásahem do práva na ochranu osobnosti.

A jak se tedy výše uvedeným jednáním můžete bránit?

V první řadě byste měli žádat o odstranění nechtěné informace – buď osobu, která informaci na web umístila, nebo pokud nespolupracuje, provozovatele stránky. Nedomůžete-li se nápravy závadného stavu tímto způsobem, lze se bránit občanskoprávní žalobou. Tou se můžete zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do vašeho práva na ochranu osobnosti a aby byly odstraněny následky těchto zásahů. Můžete se rovněž domáhat přiměřeného zadostiučinění, které má v první řadě povahu nemajetkovou a spočívá zejména v omluvě. Pokud by se však v konkrétním případě takové morální zadostiučinění nejevilo jako dostatečné, může vám soud na návrh přiznat i peněžité plnění. Kromě toho je možné žádat náhradu škody, která vznikla jako následek protiprávního jednání, např. přijdete-li i v důsledku šíření nepravdivých informací o své osobě o zákazníky a zisky z podnikání. Škodu je však nutné vždy vyčíslit a prokázat. Pokud se domníváte, že se třetí osoba dopustila trestného činu pomluvy, je možné podat trestní oznámení.

Krádež identity a jak se jí bránit

S krádeží identity se setkáváme již od nepaměti. V současné době se změnila pouze její podoba. Místo fyzického vydávání se za jinou osobu, ať již na základě ukradených listin, či pouhým zevnějškem, jsme dnes uváděni v omyl na základě počítačové masky. Oběťmi mohou být bankovní ústavy, velké nadnárodní korporace, známé osobnosti, ale i prostí občané. Kdo dnes ztratí svoji počítačovou masku, ztrácí svoji elektronickou tvář.

Z pohledu práva je krádež identity považována za dvoustupňový trestný čin.

Pachatel musí nejprve získat cizí počítačovou identitu. Děje se tak nejčastěji odcizením elektronických dat (hesla, přístupové údaje atd.), a to zpravidla neoprávněným kopírováním dat (skimming), lstivým vylákáním údajů (phishing) či nedovoleným vniknutím do cizího počítače (hacking). Jedná se o tzv. identity theft.

V druhé fázi pachatel zneužije neoprávněně nabytou identitu. Cílem bývá vesměs majetkový prospěch, tzv. identity fraud. Z právního hlediska se jedná o klasický podvod a judikatura v tomto směru přizpůsobuje výklad novým informačním technologiím. V řídkých případech může být cílem pouhé poškození oběti, např. tím, že bude pod jeho jménem vystupovat v sociálních sítích typu Facebook, a může se dopustit např. trestného činu poškozovaní cizích práv.

Bránit se můžete podáním trestního oznámení. V novém trestním zákoníku je definována řada nových trestných činů:

• Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací (§ 230 TZ)
  Jedná se o nový trestný čin, který spočívá v neoprávněném získání přístupu k cizímu počítači, a to tím, že pachatel překoná bezpečnostní opatření. Může se jednat o jakékoli bezpečnostní opatření, tzn. postačí i prolomení jednoduchého hesla. Výhodu lze spatřovat ve skutečnosti, že nemusí dojít k vlastní krádeži dat, ale stačí pouhé zajištění si přístupu k cizímu počítači.
• Porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ)
  Již Listina základních práv a svobod zajišťuje každému listovní tajemství. Trestní zákoník konkretizuje tento rozsah a zakazuje komukoli porušit tajemství zpráv určených konkrétní osobě, které jsou posílány prostřednictvím sítě elektronických komunikací (v zásadě telefoničtí operátoři). Nikdo rovněž nesmí porušit tajemství neveřejného přenosu počítačových dat po počítačovém systému. V každém případě je třeba prokázat úmysl pachatele.
• Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§ 231 TZ)
  Zde se jedná o jakékoli nakládání se zařízením, softwarem, databází hesel apod., které umožňují spáchat jeden z výše uvedených trestných činů, nebo o jejich výrobu. Je ovšem třeba prokázat úmysl pachatele. Smyslem je zamezit jakékoli podpoře této trestné činnosti a rozšířit okruh odpovědných osob – trestný čin zahrnuje i pouhé přechovávání či zprostředkování takovýchto zařízení.
• Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti (§ 232 TZ)
  Tento trestný čin volá po odpovědnosti konkrétních osob, které nakládají s důležitými údaji a způsobí ztrátu nebo změnu počítačových dat. Ke spáchání tohoto trestného činu postačí hrubá nedbalost vyplývající ze zaměstnání či funkce. Je však nutné, aby vznikla minimálně značná škoda, tj. škoda v minimální výši 500 tisíc Kč.

Na pachateli můžete žádat náhradu způsobené škody, tu však musíte prokázat. Můžete se domáhat i přiměřeného zadostiučinění z titulu ochrany osobnosti.

Sdílení obsahu

Sdílet obsah znamená, že za možnost stáhnout si data uložená v cizích počítačích a serverech na oplátku nabízíte svá data ke stažení ostatním uživatelům. Samotné stahování souborů z internetu, ať už z jakéhokoli zdroje, je v pořádku, pokud soubory stahujete pouze pro svoji osobní potřebu. Problém však nastává v momentě sdílení, a tedy šíření děl, k nimž nejste oprávněni udělit licenci. Takové jednání je protizákonné a hrozí za něj vysoké sankce. Je to stejné, jako byste např. prodávali nelegální kopie hudebních CD.

Jak jsme již zmínili, samotné stažení souboru pro osobní potřebu je v pořádku. Velké riziko postihu však hrozí, používáte-li při stahování tzv. peer-to-peer (P2P) sítě. Zde totiž při stahování zároveň sdílíte stahovaný soubor s ostatními účastníky a ti si jej rovnou stahují od vás. Přitom výrazná většina takto nasdíleného obsahu je předmětem autorskoprávní ochrany a je šířena neoprávněně. Dopouštíte se tak nezákonné činnosti a hrozí vám, že budete bráni k odpovědnosti a budete muset nahradit držitelům autorských práv škodu. Ve správním řízení vám může být udělena pokuta až 150 tisíc Kč. Hrozí však i trestněprávní postih ve formě trestu odnětí svobody, dle okolností až na osm let.

Je vůbec možné sdílet data legálně? Možné to je, ale je nutné zaměřit se na to, jaký obsah sdílíte.

Je možné sdílet:

vaše vlastní díla (např. vaše vlastní hudební nahrávky),

díla, k nimž dal držitel autorských práv svolení s šířením – bývají označena např. pojmem „public domain“,

volná díla – ta, k nimž uplynula ochranná doba trvání majetkových autorských práv, a kdokoli je tedy smí volně užívat (např. Babička Boženy Němcové).

Sdílení obsahu může výrazně urychlit výměnu informací, je však třeba užívat tento systém legálně, aby rizika nepřevážila jeho výhody.

Duševní vlastnictví

Případ: Na síti s kolegy v práci sdílíme filmy. Stáhl jsem si z internetu hudbu a budu ji pouštět na vesnické zábavě. Stáhl jsem si z internetu hru pouze pro svou zábavu. Použil jsem pro svůj školní referát úryvek článku z internetového deníku.

Duševní vlastnictví, včetně práv k filmu, hudbě, softwaru, textů, fotografiím a všem ostatním autorským dílům, je chráněno zákonem. Nikdo nesmí užívat autorská díla bez souhlasu držitele autorských práv, není-li zákonem stanovena výjimka. „Užívání“ přitom znamená rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování a sdělování díla veřejnosti. Za užití díla ve smyslu autorského zákona se přitom nepovažuje užití výlučně pro osobní potřebu fyzické osoby. Termín „osobní potřeba fyzické osoby“ je vykládán pod vlivem evropské interpretace dosti restriktivně, jako užití pro sebe a nejužší rodinný kruh. Nikoli jako sdílení např. s přáteli.

Stáhnout si tedy film z internetu a podívat se na něj v rodinném kruhu můžete. Sdílení filmu v rámci pracovního kolektivu ale už v pořádku není. Ani veřejná produkce stažené hudby, jakou by bylo pouštění hudby na vesnické zábavě, není užitím pro osobní potřebu.

Pro software (včetně např. her) pravidla o užití pro osobní potřebu neplatí. Ani pro soukromou potřebu není možné užívat nelicencovanou kopii softwaru (s výjimkou vytvoření záložní kopie). Stáhnout si z internetu hru bez získání licence je tedy zakázané.

Co se týče stažených textů a obrázků, je možné je užít, dal-li k tomu jejich autor svolení. I bez tohoto svolení je možné užití v rámci zákonné licence, např. pro výukové účely. Takové použití nemůže autor zakázat, má však právo na to, být uveden jako autor.

Další výjimkou ze zákazu užití jsou tzv. volná díla, tj. díla, u nichž uplynula doba trvání majetkových autorských práv, a kdokoli je už může volně užívat (např. hudba W. A. Mozarta).

ZDROJ: www.bezpecnyinternet.cz (ve spolupráci s Česká spořitelna, Microsoft, Seznam.cz, CZ.NIC, HOAX.cz, Policie ČR, Pierstone, Quantasoft)