Co je to: Bráchové Bit a Bajt

Bit (z anglického binary digit – dvojková číslice; angl. bit = drobek, kousek) je základní a současně nejmenší jednotkou dat, používanou především v číslicové a výpočetní technice a v teorii informace. Značí se malým písmenem b, např. 16 b, ale současně se může také objevit i označení bit, např. 16 bit. Bit může nabývat pouze jednu ze dvou hodnot, nejběžnější znázornění těchto hodnot jsou 0 a 1.

Bajt, původním, anglickým zápisem byte, zřídka také slabika, je jednotka množství dat v informatice. Označuje většinou osm bitů, tzn. osmiciferné binární číslo. Takové množství informace může reprezentovat například celé číslo od 0 do 255 nebo jeden znak. Jeden bajt je obvykle nejmenší objem dat, se kterým dokáže počítač (resp. procesor) přímo pracovat. U velmi starých architektur může 1 bajt označovat jiný počet bitů. Proto se v mnohých standardech používá místo termínu bajt termín oktet.

Bit se v praxi nejčastěji objevuje jako základní jednotka kapacity paměti, tzn. jednotka množství informace, která může být v jednom okamžiku v paměti uložena. Pokud kapacitu podělíme časem, získáme přenosovou rychlost, jejíž jednotkou je tedy bit za sekundu (bit/s, podle angličtiny někdy označován bps – bit per second). Např. modem s přenosovou rychlostí 56 kbit/s je schopen každou sekundu přenést 56 kilobitů dat.

Termín “byte” zavedl Werner Buchholz v roce 1956, při práci na počítači IBM Stretch. Zpočátku tento termín popisoval skupinu 1–6 bitů, přechod na osmibitový bajt se udál ke konci roku a později se osmibitový bajt stal standardem pro počítač System/360; jeho popularita pak vedla k tomu, že osmibitový bajt je dnes standardem. Slovo byte pochází z anglického slova bite (sousto, tzn. nejmenší objem dat, který počítač dokáže „přechroustat“), které bylo upraveno, aby se předešlo záměně se slovem bit.

Bit je nejmenším množstvím informace pouze ve smyslu nejmenší samostatně existující množství informace. Například pro záznam jedné desítkové číslice, neboli čísla v rozsahu 0 až 9 (tj. deseti logických stavů) potřebujeme 4 bity (BCD kód), avšak do 4 bitů lze zaznamenat až 16 logických stavů. Použijeme-li aritmetické kódování, pak pro záznam n desítkových číslic potřebujeme 10ⁿ logických stavů, které lze reprezentovat pomocí čísla, jež má více než n/log₁₀2 bitů. Pak můžeme říci, že informační hodnota jedné desítkové číslice je 3,321928… bitů.

U prakticky všech dnešních počítačů obsahuje 1 bajt právě 8 bitů. V dřívějších architekturách se vyskytovaly bajty o velikostech např. 6, 7 či 9 bitů (počítač PDP-10 měl dokonce nastavitelnou délku bajtu v rozmezí 1–36 bitů). Z důvodu jednoznačnosti se ve formálních specifikacích pro posloupnost právě osmi bitů používá termín oktet (angl. octet). S oktetem se často setkáváme v oboru počítačových sítí, místo termínu bajt se používá také ve frankofonních zemích a v Rumunsku. Do jednoho bajtu je možno uložit celkem 2ⁿ různých hodnot, kde n je velikost bajtu v bitech. Pro osmibitový bajt to znamená 256 hodnot, tedy např. celá čísla v rozsahu 0–255. Tyto hodnoty lze vyjádřit pomocí dvou hexadecimálních číslic (00_H–FF_H).

Do bajtu lze uložit 256 různých hodnot, což bohatě stačí pro rozlišení velkých i malých písmen anglické abecedy včetně číslic a základních interpunkčních znamének. Bajt proto zpočátku mohl sloužit pro uložení jednoho znaku textu. Způsob kódování znaku na číselnou hodnotu, kterou bylo možno uložit do bajtu, popisoval například kód ASCII. Tento kód však vůbec neobsahuje znaky s diakritickými znaménky používané v jiných jazycích. Rozšířené verze kódu pak přidávají různé znaky užívané v evropských zemích. Postupně vzniklo několik takových kódování, označovaných jako znakové sady, přičemž všechny byly nevyhnutelně vzájemně nekompatibilní. 256 možností je totiž příliš málo pro rozlišení všech znaků používaných v jazycích píšících latinkou, nemluvě o dalších abecedách (jako např. ruština, čínština, japonština či korejština). Z toho důvodu vznikla vícebajtová kódování znaků, ve kterých však jeden znak už neodpovídá jednomu bajtu. Dnes používaná tabulka znaků Unicode používá nejčastěji dvou- či čtyřbajtová kódování s pevnou délkou (UTF-32, výjimečně UCS-2) či kódování s proměnlivou délkou, u kterých různé znaky zabírají různé počty bajtů (UTF-8, UTF-16).

Bitrate

V telekomunikacích a výpočetní technice bitrate (někdy psáno bit rate, data rate nebo jako proměnná Rbit) je počet bitů, které jsou zprostředkovány nebo zpracovány během časové jednotky. Bit rate je často použit jako synonymum termínu rychlosti připojení, přenosové rychlosti, kanálové kapacity, maximální propustnost a digitální vlnový rozsah kapacity komunikačních systémů.
V digitálních multimédiích je bit rate počet bitů použitích za jednotku času k vyjádření nepřetržitého média jako je audio nebo video po zdrojovém kódování (datové kompresi). V tomto smyslu je to korespondováno jako termín digitálního rychlostního odbytu nebo goodput.
Bajt za sekundu (značka B/s, Byte/s nebo Bps z anglického Bytes per second) – obecná jednotka udávající přenosovou rychlost počtem přenesených bajtů (byte). Zpravidla platí, že 1 B/s = 8 bit/s.

Násobky jednotek

• Kilobit za sekundu (kbit/s, kb/s, nebo kbps) – 1 kb/s = 1 000 b/s. Někdy bývá tato jednotka chápána jako 1024 b/s podle původního zvyku označovat 1 kb jako 1024 b (viz binární předpony).
• Megabit za sekundu (Mbit/s, Mb/s, nebo Mbps) – 1 Mb/s = 1 000 000 b/s. Někdy bývá tato jednotka chápána jako 1 048 576 b/s podle původního zvyku označovat 1 Mb jako 1024 kb
• Gigabit za sekundu (Gbit/s, Gb/s, nebo Gbps) – 1 Gb/s = 1 000 000 000 b/s. Někdy bývá tato jednotka chápána jako 1 073 741 824 b/s podle původního zvyku označovat 1 Gb jako 1024 Mb
• Kibibit za sekundu (Kibit/s, Kib/s, nebo Kibps) – nová jednotka přenosové rychlosti, 1 Kib/s = 1 024 b/s.
• Mebibit za sekundu (Mibit/s, Mib/s, nebo Mibps) – nová jednotka přenosové rychlosti, 1 Mib/s = 1 048 576 b/s.
• Gibibit za sekundu (Gibit/s, Gib/s, nebo Gibps) – nová jednotka přenosové rychlosti, platí, že 1 Gib/s = 1 073 741 824 b/s.

• Kilobajt za sekundu (kB/s, kByte/s, nebo KBps) – 1 kB/s = 1 024 B/s. (viz binární předpony).
• Megabajt za sekundu (MB/s, MByte/s, nebo MBps) – 1 MB/s = 1 048 576 B/s.
• Gigabajt za sekundu (GB/s, GByte/s, nebo GBps) – 1 GB/s = 1 073 741 824 B/s
• Terabajt za sekundu (TB/s, TByte/s, nebo TBps) – 1 TB/s = 1 000 000 000 B/s
• Petabajt za sekundu (PB/s, PByte/s, nebo PBps) – 1 PB/s = 10¹² B/s