Co je to: Bitcoin

Bitcoin je internetová open-source P2P platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností Bitcoinu je jeho plná decentralizace; je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě. V síti probíhají platby za minimální nebo žádné náklady.

Síť funguje od roku 2009, kdy ji popsal a vytvořil člověk nebo skupina lidí podepsaná jako Satoshi Nakamoto. K autorství se v květnu 2016 přihlásil Australan Craig Steven Wright, což bylo ale rychle zpochybněno. Základem pro vznik Bitcoinu byl koncept „Bit gold“ a „b-Money”. Nyní pro platby existuje oficiální softwarový klient, o který se starají dobrovolníci z celého světa, a několik alternativních klientů.

Od roku 2011 se o Bitcoinu, ekonomice, možnostech a důsledcích této měny pořádají konference – v New Yorku a Praze (2011) a Londýně (2012). V roce 2013 byla jedna konference v San Jose; další je naplánována ve Vídni.

V září 2012 vznikla Bitcoin Foundation, starající se o infrastrukturu okolo Bitcoinu (včetně hlavního klienta), sledování hrozeb a případné vylepšování protokolu, zajišťování konferencí a propagaci měny. Vzhledem k decentralizované povaze sítě nicméně nadace nemá žádné zvláštní pravomoce; v síti vždy rozhoduje většina, nehledě na Bitcoin Foundation.

Na rozdíl od většiny měn není bitcoin závislý na důvěře k jejímu vydavateli ani prostředníkovi (bance, státu…). Pro provádění transakcí se využívá distribuovaná databáze napříč uzly peer-to-peer sítě. K zabezpečení sítě je využita kryptografie, umožňující používat pouze peníze, které daný uživatel vlastní, a zabraňující opakovanému využití již utracených peněz.

Bitcoin umožňuje pseudonymní držení a převod měny. Bitcoiny mohou být uloženy v osobním počítači ve formě souboru s peněženkou nebo uchovávány pomocí služby třetí strany. Je však možné mít peněženku i zcela offline (na papíře) a lze zcela offline adresu vygenerovat. Peer-to-peer topologie a chybějící centrální autorita zabraňuje komukoliv manipulovat se zásobou této měny. Množství mincí v oběhu je předem dané, a proto není možné vyvolat umělou inflaci vytvořením jejich většího množství.

Celkové množství Bitcoinů, které budou vytěženy, je asi 21 000 000 (resp. 20 999 999,9769). Růst se však postupně zpomaluje, a veškeré bitcoiny budou vytěženy v roce 2140 (drtivá většina však cca v roce 2030). Pokud tedy bude stále stejný zájem o novou měnu, dojde k deflaci. S tím je v protokolu počítáno, protože lze platit i zlomky bitcoinů. V současnosti má síť dělitelnost omezenu na 8 desetinných míst, je možné ji však rozšířit.

Základní princip fungování

Uživatelé a těžaři

Veškerá komunikace v síti probíhá pomocí počítačového programu (nebo jiného klienta, např. na mobilu), který komunikuje s dalšími uzly (účastníky). Účastníci jsou dvojího druhu: koncoví uživatelé a těžaři. Každý účastník může být koncový uživatel, těžař, anebo obojí.

• koncoví uživatelé jsou lidé, kteří si posílají peníze. Každý uživatel má jednu nebo více peněženek, které slouží jako adresy pro platby. Současně si také udržují distribuovanou databázi všech proběhlých transakcí v síti – tzv. blockchain (v případě plnohodnotného klienta; je možné se na databázi ptát jiného důvěryhodného uzlu, popř. si udržovat jen část). Tak každý uzel ví, která mince/část v síti patří které peněžence. Každé peněžence náleží soukromý a veřejný klíč. Pokud chce uživatel poslat peníze, vezme patřičný obnos svých mincí + případný poplatek (viz dále) a vytvoří transakci, kterou podepíše soukromým klíčem. Tuto informaci rozešle všem uzlům (uživatelům), ke kterým je připojen, ti to rozešlou dalším apod. do celé sítě. K příjemci tak informace o platbě probublá téměř ihned (v řádu sekund), transakce však ještě není tzv. potvrzena.

• těžaři potvrzují transakce v síti. Těžař seskupí transakce čekající na potvrzení, přidá k nim odkaz na předchozí potvrzený blok transakcí a údaj zvaný kryptografická nonce. Snaží se najít takovou nonci, aby se hash SHA-2 nového bloku vešel pod sítí stanovený limit. Limit je nastaven tak, aby se to v celé síti dařilo průměrně jednou za 10 minut, takže nalezení vhodné nonce je obtížné a to tím více, čím výkonnější celá síť je. Těžař, kterému se nalezení nonce a tím i vytvoření a potvrzení nového bloku transakcí podaří, si ponechá veškeré poplatky ze zahrnutých transakcí a odměnu za potvrzení bloku. Odměna za potvrzení bloku je momentálně 25 BTC a jedná se o jediný a předem stanovený způsob emise nových bitcoinů. Odměna se však každých 210 000 bloků (tj. každé 4 roky) snižuje na polovinu a růst množství peněz zpomaluje. Těžař si může vybrat, které transakce do nového bloku zahrne a které ne (podle výše poplatku), nyní je ale většina těžařů ochotna přijímat i transakce bez poplatku. Je důležité zmínit, že protože je síť anonymní, těžaři nevědí nic o odesílatelích ani příjemcích a jediným smysluplným kritériem pro zahrnutí nebo nezahrnutí transakce do bloku je právě zvolený poplatek. O tom, který těžař první nalezne vhodnou nonci (a rozhoduje o zařazení transakcí) rozhoduje náhoda. Transakční poplatky a odměna za potvrzení bloku jsou ekonomickou motivací činnosti těžařů. Snižováním odměny dojde ke stále většímu vyžadování transakčních poplatků.

Nikdo jiný kromě uživatelů a těžařů v síti nefiguruje.

Potvrzování transakcí

Těžaři řeší umělý problém nalezení kryptografické nonce proto, aby potvrzení nového bloku bylo velice složité a tedy i velice obtížně padělatelné, přitom ale snadno ověřitelné. Pokud by chtěl útočník změnit platební historii, musel by mít k dispozici výpočetní výkon větší než je výpočetní výkon zbytku sítě. Bitcoin počítá s tím, že takové množství výkonu žádná jedna entita nemá. I kdyby se to ale někomu povedlo, mohl by měnit pouze své vlastní transakce a zamezit potvrzování ostatních transakcí (tedy nemohl by například převádět cizí peníze k sobě ani stávající databázi nějak ničit). (Tento útok je nepravděpodobný, např. v květnu 2013 byla síť těžařů více než 60× výkonnější než nejrychlejší superpočítač světa.)

Každý nový blok odkazuje na předchozí blok, a tím potvrzuje i všechny předešlé transakce. Tudíž každá transakce je potvrzena tolikrát, kolik bloků bylo vytvořeno od prvního zahrnutí (včetně toho prvního bloku). Čím více potvrzení, tím obtížnější je padělatelnost celého procesu, a tím tedy více může příjemce věřit, že mu peníze skutečně přišly. Obecně se nízké částky (pití v automatu) přijímají i bez potvrzení, běžné částky 1–3 potvrzení, originální klient bere transakci za zcela důvěryhodnou při 6 potvrzeních.

Obtížnost nalezení bloku (limit hashe) je každých 14 dní upravována podle aktuální výpočetní síly všech těžařů tak, aby byl nový blok uvolněn průměrně každých 10 minut. Měna je tedy do sítě uvolňována přibližně stejnou rychlostí, nehledě na počet těžařů či celkový výkon v síti.

Peněženky a placení

Každý uživatel má jednu nebo více peněženek/adres. Kvůli anonymitě je doporučeno pro každou příchozí platbu vygenerovat novou adresu (odesílatel pak neuvidí zůstatek příjemce, protože bude posílat peníze na prázdnou adresu). Ke generování adres ale dochází i interně; při odesílání nelze utratit pouze část, takže se automaticky vytvoří další vlastní adresa a platba se rozdělí na dva příjemce: na jednoho, kterého uživatel zadal, a zbytek částky se pošle zpět uživateli jako tzv. “drobné” na nově vygenerovanou adresu. Tuhle vlastnost však většina klientů před uživatelem zcela skryje; je tak vidět pouze v blockchainu.

Vlastnictví peněženky není v síti nijak „vidět“. S penězi v dotyčné peněžence může nakládat ten, kdo vlastní soukromý klíč (typicky ten, kdo peněženku vytvořil). Zůstatek, který se uživateli zobrazuje v klientu, je pak pouze součtem peněz na těch peněženkách, od kterých má klient soukromý klíč.

Z toho důvodu nemusí být příjemce při příjmu peněz k síti připojen; transakce proběhne stejně. Klient si při dalším spuštění jen zkontroluje pohyby na svých peněženkách a podle toho upraví zůstatek, který se zobrazí uživateli.

Adresa je hash veřejného klíče (zhruba) a aby se dala použít (poslat na ni peníze), nemusí být nikde v síti registrovaná. Síť ji poprvé uvidí až při vlastním poslání peněz. Adresu tak lze vytvořit zcela offline.

Ztracená peněženka

Aby se zabránilo překlepům při opisování adresy, má v sobě vestavěný kontrolní součet (nedá se tedy splést s pravděpodobností 1 : 4 mld.). Pokud by se tak přesto stalo (nebo někdo schválně dopočítal kontrolní součet neexistující adrese, jako např. adresa 1BitcoinEaterAddressDontSendf59kuE), peníze na tuto adresu budou navždy ztraceny. Stejně tak se stane, pokud uživatel ztratí peněženku (smaže ji) a nemá zálohu. V Bitcoin síti neexistuje nic jako „ztracená peněženka“, protože nelze nijak poznat, že k ní nikdo nevlastní soukromý klíč. Pro ostatní účastníky sítě je taková událost prospěšná; velice mírně se zvýší hodnota jejich bitcoinů (dojde k deflaci). Analogií v reálném světě je spálení bankovek.

Těžařská uskupení

Protože je nalezení bloku náhodný proces, pro malé těžaře je výdělek velice nepředvídatelný. Těžaři se proto často sdružují do tzv. těžařských uskupení (mining pool) a zkoušejí štěstí společně. Pokud některý z nich nalezne blok, odměna se rozdělí mezi všechny těžaře. Hlavní výhodou je větší předvídatelnost; zatímco těžař s průměrnou grafickou kartou by našel blok v průměru až za 5 let a do té doby by nezískal nic (květen 2013), v uskupení může dostávat poměrně malou část několikrát denně. Nevýhodou jsou pak obvyklé poplatky správcům uskupení v řádu procent.

Technické řešení těžařského uskupení

Na princip fungování těžařských uskupení přišel český programátor Marek Palatinus (slush), který také dodnes jedno z nejvýznamnějších uskupení provozuje. Funguje to tak, že uskupení vytvoří téměř celý blok (zahrne všechny transakce apod.), jediné, co chybí, je kryptografická nonce, která spolu s ostatními údaji bude dávat správný hash (menší než hodnota stanovená sítí). Uskupení pak každému těžaři přidělí rozsah, ve kterém má nonci hledat. Těžař hlásí uskupení dílčí výsledky, které jsou menší, než hodnota daná uskupením. Hodnota daná uskupením je větší, než je potřeba na nový blok. Většina dílčích výsledků tak nevede na nový blok, ale uskupení dostává informace, že těžař na problému pracuje a podle počtu dílčích výsledků ho i odměňuje.

Protože pravidla bloku určuje správce uskupení, nikoli těžaři, má správce uskupení poměrně velký vliv. Je tak důležité, aby žádné uskupení nemělo nadpoloviční většinu těžařů, neboť by správce mohl rozhodovat, které transakce nezahrnout a síť by tak byla částečně centralizována.

Hodnota Bitcoinu

Bitcoin je samostatná měna, zcela nezávislá na tradičních měnách jako koruna, euro apod. Hodnota bitcoinu – podobně jako většiny ostatních měn – vychází pouze z poptávky a nabídky na trhu, a je tedy dána ekonomickou rovnováhou. Bitcoin není kryt zlatem ani jinými komoditami, ale podobně jako u jiných běžných měn je jeho hodnota závislá na důvěře, že s ním bude možno v budoucnu zaplatit stejně jako dnes. Někteří autoři též poukazují na to, že už skutečnost, že existuje měna, která je nezávislá na rozhodnutí centrálních autorit, je sama o sobě hodnotná.

Častým omylem je názor, že hodnota bitcoinu je určena počtem/výkonem těžařů. Souvislost tam je, ale opačná – při zvýšení hodnoty se zvedne výkon těžařů, ne naopak. Těžaři neurčují hodnotu bitcoinu, ta je dána pouze poměrem mezi nabídkou a poptávkou. Též bývá chybně uváděno, že je kryta vzácností, nepadělatelností apod. Tyto vlivy nemají přímou vazbu na hodnotu, ale na důvěru, která má vliv na nabídku a poptávku. Na hodnotě se tedy podílejí, ale nepřímo.

Hodnota Bitcoinu v historii

Bitcoin začínal jako čistě akademický projekt, kdy ho používali především odborníci a zájemci o technologii samotnou. Technologie však zaujala natolik, že hodnota po dlouhou dobu rychle stoupala. To přivedlo i zájemce, kteří investovali čistě ze spekulativních důvodů. Hodnota Bitcoinu tak zažila za svoji krátkou existenci prudký růst, vrchol investiční bubliny i částečný pád. Nyní Bitcoin opět roste a trhá historické rekordy; patrně díky vzrůstající akceptaci obchodníků i nepopulárním krokům tradičních bank (např. zdaňování bankovních vkladů na Kypru).

Software pro Bitcoin (klienti)

Oficiálním klientem je Bitcoin-Qt. To je jediný „úplný“ klient (fungující i jako serverová část), který však obsahuje kompletní databázi transakcí (blockchain). Z důvodu své náročnosti bývá označován za nevhodný pro koncového uživatele.

Další kategorií jsou tzv. tencí klienti (Electrum, MultiBit), kteří fungují jako interface k jinému serveru. To ale nijak nesnižuje jejich bezpečnost; soukromé klíče má uživatel pouze na svém počítači a nikdy se nikam neposílají. Server může být jakýkoli uzel Bitcoinu, není vázán na uzel od autora software.

Pro pokročilé uživatele a vývojáře je určen klient Armory, který běží nad Bitcoin-Qt a umožňuje mnohem bohatší správu.

Pro mobilní telefon existují aplikace jako BitcoinSpinner nebo Bitcoin Wallet. Při posílání adres se často používají QR kódy.

Regulace

V roce 2013 Německo bitcoin uznalo jako oficiální virtuální měnu, zisky z transakcí se daní standardní sazbou daně z příjmu fyzické osoby. Nedaněné zisky lze realizovat pouze držením bitcoinu déle než 1 kalendářní rok. Zdaněny jsou také transakce mezi bitcoinem a altcoiny, kdy se hodnota transakce převádí na aktuální kurz v euru. Zdaněna je i těžba bitcoinů, kdy těžař je oprávněn odečíst veškeré náklady na těžbu bitcoinu, jako jsou nákup zařízení či spotřeba elektrické energie.

V prosinci 2013 Čínská lidová banka zakázala finančním institucím používat bitcoin, zatímco jeho používání veřejností povolila.

V září 2015 americká Komise pro komoditní obchody (Commodity Futures Trading Commission, CFTC) oficiálně označila bitcoin za komoditu. To také znamená, že se provozovatelé bitcoinových burz musejí registrovat a provozovat své obchody pod dohledem. Austrálie již dříve prohlásila, že bitcoin je nehmotným aktivem, čímž ho učinila zdanitelným.

Odborníci časem očekávají regulaci ze strany dalších států a bank.

ZDROJ: Wikipedia

---