Bezdomovci jako wifi vysílače

Celkově lidí bez domova v Česku přibývá. Podle sčítání lidu z roku 2011 žilo v Česku kolem 11 500 osob bez přístřeší, které vyhledávaly pomoc a stály o ni. Podle vládních dokumentů je v zemi ale zhruba 30 tisíc bezdomovců a bezdomovectví hrozí až sto tisícům lidí. V jejich nezáviděníhodné situaci se jim snaží pomoci celá řada různých organizací. Postupně však nabízejí pomocnou ruku i jednotlivci či skupiny, jejichž cílem je přivést osoby bez domova zpět do normálního života.

Případů, kdy se člověk rozhodne vzít pomoc na svá bedra, stále přibývá. Přestože jsou však úmysly lidí dobré, může dojít i na nápady, nad kterými zůstává občas rozum stát. Někdy jen kvůli názvu, jakým je například „adopce bezdomovců”, jindy je to míněno cestou, jak lidem bez domova pomoci. Jedním z těch na první pohled kurióznějších nápadů je projekt Wifi 4 Life. Z bezdomovců chce totiž udělat „chodící wifi vysílače”. Nápad však u organizací, jež se dlouhodobě věnují pomoci bezdomovcům, vyvolává rozpaky.

Zatímco nyní mnoho lidí okolo bezdomovců prochází a nemá důvod zastavit, už brzy by si díky nim mohli zkontrolovat třeba příchozí emaily. „Od tohoto nebo příštího týdne bude jeden bezdomovec fungovat jako wifi hotspot officer,” prozrazuje Luboš Boleček, který organizuje projekt Wifi 4 Life, v jehož rámci by měli vybraní bezdomovci u sebe kapesní zařízení poskytující připojení na internet a „powerbanku” na nabití telefonu.

Využívání internetu zdarma je cíleno spíše na turisty, kteří nemusí mít mobilní internet a bloudí. Tak se vlastně i nápad zrodil. „Když jsem se ztracen procházel ulicemi Vancouveru a marně hledal wifi, potkal jsem skupinku bezdomovců. V tu chvíli mě napadlo, že kdyby u sebe nosili hotspot, tak je to neomezí a zároveň mají příležitost dělat něco užitečného pro ostatní, za co dostanou odměnu,” líčí Boleček.

V plánu je bezdomovce obléci do trička, podle kterého by lidé poznali, že je možnost se „připojit na síť” a v rámci projektu se o tyto osoby bez domova starat. Od organizátorů projektu by měli bezdomovci dostávat jídlo na celý den, ošacení, kapesné a mělo by jim být zprostředkováno ubytování. Vše má lidi bez přístřeší motivovat k tomu, aby svěřená zařízení neprodali do zastavárny.

Rozporuplné reakce vyvolává nápad mezi organizacemi, které dlouhodobě pomáhají lidem bez domova. Všechny oslovené se shodují na tom, že je dobře, když se veřejnost zamýšlí nad problematikou bezdomovectví a ještě se najdou tací, kteří hodlají pomoci.

S nedůvěrou se u projektu wifi hotspotů také hledí na skutečnost, že by měl být nositel zařízení označený. „Je to určitá stigmatizace, označkování člověka,” hodnotí Jan Kadlec, pražský ředitel organizace Naděje. S tím souhlasí i Stanislav Fiala, ředitel Azylového domu svaté Terezie patřící pod Arcidiecézní charitu Praha.

„Odborně se tomu říká stigmatizace službou. Jde o veřejné označení skupiny lidí, která je sociálně vyloučená,” vysvětluje Fiala. Kolemjdoucí člověk bude hned vědět, že i když je člověk upravený, jedná se vlastně o bezdomovce, protože oni budou do projektu zapojeni.